Prorocká imaginace
5. Citlivý prorok
Dita Targoszová
V knize Jeremiáš vidíme, že Bůh nemá problém pracovat s lidskými emocemi. Mnohem větším problémem se jeví lhostejnost. Možná, kdybychom my hledali člověka pro úkol, který Bůh svěřil Jeremiášovi, naše volba by byla jiná. Hledali bychom někoho, kdo lépe zvládá konfrontaci. Někoho, kdo si tolik věci nepřipouští. Paradoxem je, že to, co lidé vidí jako křehké, Bůh nazývá železným sloupem. Jeremiáš byl citlivý plačící prorok, který se ovšem nikdy nepřidal k hlasité většině, která šla zcela špatným směrem. Citlivost je dar a s případnou přecitlivělostí si Bůh umí poradit.
4. Běh s koňmi
Dita Targoszová
Každý z nás se někdy unavil a pod tíhou vyčerpání si začal stěžovat na všechny a na všechno. Kde brát dostatek sil v každodenním životě, ve kterém se snažíme naplňovat své povolání a konat dobro? Jak se neunavit maličkostmi a neztrácet síly nad nepodstatnými věcmi? V životě můžeme běžet podle toho, co nám lidé dovolí, nebo k čemu nás volá Bůh. Chceme mít vyšší a dlouhodobé cíle? Pokud ano, bez obnovy sil se neobejdeme. Jeremiášův příběh je svědectví o zkušenosti s Boží obnovující láskou.
3. Člověk jako nádoba
Dita Targoszová
Obrazy v naší představivosti jsou silnější než slova. Máme s tím zkušenost z našeho vizuálního světa. Proto také lépe rozumíme Jeremiášovi. Další jeho dva obrazy hovoří o stejné věci. Je to hlína v rukou hrnčíře, který ji tvaruje dle své představy a děravá cisterna. Oba obrazy jsou propojené – nádoba i cisterna nesou obsah. Skutečně, člověk je nádobou schopnou nést obsah. Je užitečná, krásná a vznešená nádoba. Pokud nejsme užiteční a krásní, můžeme očekávat změnu tvaru.
2. Co se to s vámi stalo?
Dita Targoszová
Jeremiáš se ptá řadu otázek, jedna se ale vrací stále znovu a znovu: „Co se to s vámi stalo?” Naráží na to, že jsme na Boha zapomněli, a vyzývá nás, abychom si vzpomněli. Protože on si na nás pamatuje. Jsme to my, kdo zapomínáme, že Bůh všechno vidí, a že schovat se před ním do jakéhokoliv úkrytu je holý nesmysl. Ozvěnu Jeremiášových slov slyšíme ve zvolání zločince na kříži po Ježíšově boku, který před svou smrtí Ježíše požádal: „Pane, vzpomeň si na mě.“ Bůh si na nás pamatuje. A co více, Bůh proměňuje naše srdce.
1. Jeremiášův obraz exilu
Dita Targoszová
Bylo by velkou chybou, pokud bychom prorockou literaturu Starého Zákona označili za nesrozumitelnou a odsunuli ji na pomyslnou periferii křesťanského života. Kniha Jeremiáš je nadčasová a jeho slova nás mohou postavit na cestu naděje a obnovy. Některé naše krize, ve kterých se zdá, že všechno je dost hrozné a ve kterých ztrácíme kontrolu nad okolnostmi, se mohou stát pokladem, ze kterého budeme čerpat později v životě nejen pro sebe, ale také pro ostatní. Není to ovšem automatické.