Od okamžiku, kdy byl člověk schopen abstraktního myšlení, byl schopen vytvářet báje a mýty, které mu sloužily k pochopení celku. Uvnitř svého nitra člověk tušil, že realita je vícevrstevná. Vnímal, že to, co vidíme svýma očima není vše, co je. Uvnitř naší lidskosti se skrývá touha po nebi, po souvislostech, po smyslu. Vícevrstevná realita a její dopady vidíme krásně na příkladu proroka Elíši a jeho sluhy Geházího. Na příběhu je zajímavé i to, že Elíša sám vidět nepotřeboval, protože důvěřoval. Věděl, že Bůh je na jeho straně. Nepotřeboval přepočítávat anděly. Ale měl pochopení pro svého sluhu, který měl strach. Navíc mohl svým nepřátelům prokázat laskavost a pohostinnost, protože viděl jejich potřeby a dokázal jim projevit vlídnost a laskavost.