Komunita paradoxů
4. Komunita nebe a země
Lukáš Targosz
Církev je inklusivním místem pro protiklady, ale i tak můžeme zažívat hlubokou jednotu. Dobře to jde vidět na dnešním paradoxu – musíme být plně na zemi a plně v nebi – zároveň. Když se Ježíš narodil, nebe sestoupilo na zem. Když Ježíš vystoupil na nebesa, prach země vstoupil do nebe. Je to Ježíšova přítomnost, co vše drží pohromadě. Jsme-li v Kristu, nebe se zemí protíná v nás. To je naprostý paradox nebe a země. Sedíme v nebesích a pohybujeme se na zemi. Kamkoliv se pohybujeme, přinášíme světlo. Jsme lidé světla, lidé dne. Jsme povolání k duchovnímu bdění – přesto je v církvi místo i pro ty, kteří si zdřímli. Bůh se nezlobí, Bůh zachraňuje. Ať už spíme nebo bdíme – když žijeme s ním.
3. Komunita smíchu a pláče
Lukáš Targosz
Graham Greene napsal, že touha po poznání a touha po jednoduché odpovědi jsou dva hluboké, často si odporující sklony v lidské povaze. Nikde to nejde vidět tak dobře jako když se vypořádat s bolestí, utrpením, a strádáním. Církev Ježíše Krista je ovšem komunita smíchu a pláče zároveň. Církev, která neumí plakat s těmi, kdo se rmoutí, a která se neumí smát s těmi, kdo oslavují, je plochou církví, která uřezala ze svého středu to, co činí komunitu, rodinu tak zásadní. Skutečná církev bude mít ve svém středu vždy obě skupiny lidí: úspěšné i neúspěšné. Bude sloužit oběma.
2. Komunita pochybností a uctívání
Lukáš Targosz
Při nanebevzetí Krista ho jeho učedníci uctívali. Někteří ovšem pochybovali. Přesto byli součástí církve. Přesto byli účastníci Velkého poslání. Ve zdravé církvi budeme mít – ba, musíme mít – pochybující uctívače a uctívající pochybovače. Pochybnosti totiž nejsou opakem víry, nýbrž průvodním jevem víry. Opakem víry je nevíra nebo dokonce lhostejnost. Pochybnosti ukazují na to, že nám to jedno není. Víra je především věrnost, vztah. Pro vzájemný vztah je nutná důvěra a ta může vzniknout jen na společné cestě. Proto důvěru ke Kristu můžeme pěstovat navzdory nejasnostem, pochybnostem, nesouhlasu nebo neznalostech.
1. Komunita lásky a pravdy
Lukáš Targosz
Ježíš založil církev jako komunitu. Barevnou, pestrou, živou, radikální, fascinující. Založil ji jako komunitu paradoxů a protikladů. Skoro to vypadá, jako by se Bohu líbilo, že křesťanství nelze nalinkovat lineárně. Prvním paradoxem je klasická tenze lásky a pravdy, která má svůj střed v Ježíšově identitě. Ježíš nebalancoval na hranici mezi milostí a pravdou, neměl to namixované v poměru. Ježíšova schopnost měnit lidské životy bez nucení nebo manipulace, jen kombinací dokonalé milosti a dokonalé pravdy, je úžasná. A vytváří základ a precedent pro církev plnou paradoxů a rozdílnosti.