Co by měl každý (nejen) křesťan vědět o Bibli
5. Příběh aplikace - Praxe je nad poznáním
Lukáš Targosz
Bibli nemá smysl číst, pokud ji odmítáme zapracovávat do svého života. Křesťanské čtení Písma nás totiž nakonec vždy vede nejen ke kristotelickému čtení, ale především ke kristotelickému životu. Chceme se podobat tomu, o kom Písmo je. Cílem našeho čtení Písma není hledat Ježíše za každým keřem Písma, ale žít podle jeho příkladu. Dal nám své Nové přikázání – milovat tak, jako miloval on. Zbytek Nového Zákona je rozvinutí tohoto přikázání do praxe. Láska je konečným cílem naší cesty Písmem.
4. Příběh neomylnosti - Vážně není vždy doslovně
Lukáš Targosz
Jedna z nejkontroverznějších otázek v současném přístupu k Bibli je otázka neomylnosti. Co se tím myslí? Jaké máme alternativy? Je tedy nutné, abychom si řekli, že křesťanství nestojí a nepadá na tom, zda je Písmo neomylné: je to totiž moderní spor pro moderní dobu. Důležitější otázkou než, zda má Bible ve všem pravdu, je to, zda ji můžeme brát vážně. Je to proto, že i když je všechno v Bibli inspirováno, není všechno stejně důležité. Naše první otázka by tedy měla znít: S pohledem na evangelia, zní to jako něco, co by Ježíš řekl? První církev se naučila, že abychom mohli Bibli brát vážně, nemůžeme ji brát vždy doslova – vždy ji ale musíme brát kristotelicky. Jakmile čteme Písmo se strachem, že něco ztratíme, nejsme schopni v něm vidět bohatství a sílu, která dokáže měnit životy, protože Písmo ve správném duchu vede vždy ke Kristu.
3. Příběh osvícení - Zlatý milník
Lukáš Targosz
Ježíšův příběh osvětluje vše ostatní, co v Písmu najdeme – díky němu rozumíme všemu ostatnímu. Tak tomu rozuměl nejznámější apoštol, kterého známe pod jménem Pavel. Jeho příběh můžeme popsat jako příběh světla a temnoty. Fyzické osvícení, které Pavla dočasně oslepilo při setkání s Kristem, ho duchovně rozsvítilo. Když pak Bůh uvnitř rozsvítí, poznáme Boha ve tváří Ježíše Krista. Pavlovo osvícení není výjimkou, zažili ho i jiní Ježíšovi následovníci. Asi nejvíce to jde vidět na cestě dvou učedníků na cestě do Emauz. Také oni pochopili, že je to Kristus sám, ne Bible, kdo je pravým slovem Božím. Bible, je-li čtena ve správném duchu a s doprovázením dobrých učitelů, nás přivede k němu. Ježíš je nový střed Písma, kolem kterého se vše točí. Je to nový zlatý milník.
2. Příběh inspirace - Bible nespadla z nebe
Lukáš Targosz
Co to znamená, když řekneme, že je Bible inspirována? Abychom se naučili číst Bibli jako dospělí, potřebujeme nějakou představu, jak Bible vznikla a proč ji považujeme za Boží slovo, i když ho napsali lidé jako jsme my. Bible totiž nespadla z nebe! Bible je společná a společenská kniha a to platí o jejím vzniku i výkladu. Když nás něco inspiruje, cítíme se pohnuti, provokováni, stimulováni, ovlivněni a zalarmováni něco udělat. V tomto případě lidé sepsali Písmo, Bůh do něj vdechl svého Ducha a slova ožila významem. Autor dostal nápad, ale přesné znění slov je jeho práce. Bible je tak výsledkem spolupráce mezi Bohem a jeho lidem.
1. Příběh Písma - Bůh a čtenář
Lukáš Targosz
Řada lidí se domnívá, že Bible je základem křesťanské víry. Není tomu tak. Křesťanství zde není proto, že máme Bibli. Ba, právě naopak, Bibli dnes máme díky křesťanství. Abychom se ji tedy naučili číst jako dospělí lidé, začneme tím, že porozumíme tomu, jak ji četli první křesťané. Ježíšovo zmrtvýchvstání jednou provždy změnilo způsob, jak četli a rozuměli Bibli. Začali ji číst odzadu. Začali Synem a vraceli se zpět. Cílem Písma pro ně nebylo poznat Boží vůli, ale navázat vztah se Synem. Bible totiž dává smysl jen tehdy, když se nad ní potká Bůh a čtenář.