Od pokolení do pokolení
4. Dům modlitby pro všechny generace
Lukáš Targosz
Bůh se identifikuje jako Bůh Abraháma, Izáka a Jákoba. Zajímavé, jak o nich mluví Ježíš. V diskusi o vzkříšení implikuje něco radikálního – tito praotcové jsou stále živí, nečekají v limbu, ale naopak v bdělém stavu. Bůh není Bohem mrtvých, a spravedliví minulosti jsou stále naživu. Co dělají? Tvoří zástup svědků, který nás obklopuje při našem běhu víry. Běžíme po oválu života, usilujíce o cenu pro vítěze, a kolem nás jsou tribuny, kde sedí tito hrdinové víry, spravedliví minulosti, a… fandí nám. Modlí se za nás, povzbuzují nás. Vidím tam Abraháma, jak důstojně zvedá své ruce, vedle něho sedí David a fouká do harmoniky. Za nimi řve jako lev Samson, Debora točí řehtačkou, a Sára mává vlajkami. Mojžíš fouká do vuvuzely. Vidíte to taky? Slyšíte to taky? Nejste ve svém běhu sami. Nikdy jste nebyli.
3. Není tu, ale pojďte se podívat kde byl
Lukáš Targosz
Když je v nějakém fyzickém prostoru Bůh hledán, nacházen a potkáván, vzpomínka na to v tomto prostoru zůstává, a mnohem později může být rozpoznána těmi, kteří znají a milují Boha. Někdy pak s překvapením, podobně jako starozákonní Jákob, vykřikneme: “Na tomto místě je opravdu Bůh – a já jsem to nevěděl!” Místa mohou nést otisk Boží přítomnosti. To byl koneckonců jeden z hlavních důvodů, proč si lidé stavěli milníky a ukazatele, aby příští generace věděly, že tam došlo k setkání s Přítomností.
2. Štafeta víry, lásky a naděje
Lukáš Targosz
Na příkladu Timotea vidíme ohromný vliv jeho maminky a babičky při předávání štafety víry, lásky a naděje. Proto je překvapivé, že v Novém Zákoně nečteme moc konkrétních návodů a rad na to, jak vychovávat děti. Najdeme tam však jednu ryzí křesťanskou hodnotu: princip vzájemného poddání. Byla to velmi radikální myšlenka, protože v Pavlově době je poddání vždy jednosměrné. Vzájemné poddání není aplikovatelné jen v manželství, ale také do vztahu rodičů a dětí. Poddání dětí rodičům se projeví poslušností. Poddání rodičů dětem se projeví nedrážděním k hněvu. K čemu vedeme příští generaci? Je součástí naší výchovy především vedení k lásce k Bohu, bližním, i nepřátelům? Je součástí naší výchovy vedení k víře, která se projevuje důvěrou? Je součástí naší výchovy vedení k naději, která vydrží všechna příkoří a těžkosti?
1. Boží multigenerační oikos
Lukáš Targosz
Izraeli se Bůh představuje jako Bůh Abraháma, Izáka a Jákoba. Když se identifikuje s těmito třemi praotci, vypráví tím příběh vykoupení a naděje. Každý z praotců měl problém zplodit další generaci. Abrahám měl slíbeného syna, ale Sára byla neplodná. Jeho vysněný syn Izák se oženil s Rebekou, ale ta byla neplodná. Jeho syn Jákob miloval Ráchel, ale díky intrikám svého tchána dostal za manželku také její starší sestru. Ráchel byla milovaná, ale neplodná. Když konečně porodila vysněného syna, Josefa, Jákob už měl fůru dětí od druhé manželky a dvou otrokyň. Nová generace se nerodí snadno. Když se Bůh identifikuje s praotci neschopnými přivést novou generaci s milovanými manželkami k životu, vypráví tím příběh vykoupení z neplodnosti, a zároveň příběh naděje, že Boží zaslíbení mohou platit i pro další generaci, i když to vypadá nemožně. Bůh je mezigeneračním Bohem.