Stále na cestě. Stále spolu.
3. Glokální církev
Lukáš Targosz
Glokální církev je církev, která si přeje být být globálně myslící a konající církev, která je přitom silná ve své fyzické lokalitě. Od začátku máme heslo: “Žijeme v Hradci, myslíme globálně.” Je to mimo jiné proto, že církev Ježíše zahrnuje lidi ze všech národů, není vázané na jednu rasu nebo národ. Je univerzální vírou pro všechny lidi z celého světa, kteří ji svobodně přijmou Ježíšovo poslání. Křesťanství bylo vždy misijní církví. Žijeme ovšem lokálně, kde jsou problémy, které můžeme pomoci řešit, a potřeby, které můžeme zkusit naplnit. Láska ke světu neznamená menší lásku k našemu městu. Glokální církev myslí v globálním měřítku, a vnímá, že církev je mnohem větší, než se zdá. Uvědomuje si, že rozdílnost kultur je Božím darem a snaží se přinést větší rozměr i do své lokální existence.
2. Ctnost jednoty
Lukáš Targosz
Rozdělená komunita je slabá, o jednotu proto musíme pečovat. Jednota ovšem není názorová uniformita. Proto vyžaduje konfrontaci, odpouštění, a milost. Nyní jsme tedy jednotní v Duchu díky poutu pokoje, abychom až dojdeme k dokonalému lidství, byli spoutání jednotou víry. Tam ovšem zatím nejsme. Jak tedy můžeme pěstovat jednotu Ducha? Pomůže tento krásný starý citát: “V podstatných věcech jednotu, ve sporných svobodu, a ve všech lásku.” Ježíš se před svým ukřižováním modlil za jednotu a vzájemnou lásku církve – protože věděl, že to nejvíce klíčový moment její budoucnosti. Proto je jednota ctností, které si v Elementu vážíme a chráníme ji. Je viditelným projevem vzájemné lásky a největším svědectvím.
1. Teologie cesty
Lukáš Targosz
V Elementu věříme, že Bůh je ve středu každého lidského života a naše cesta víry je buďto snaha (vědomá nebo podvědomá) ho najít, nebo naopak se od něj osvobodit. Víra se skládá z mnoha malých kroků poznávání, obdivu, pochopení, rozhodnutí a potvrzování. Teologie cesty vychází navíc z přesvědčení, že Bůh není a nikdy nebyl statický Bůh. Možná to je jedním z důvodů, proč odmítal, aby ho jeho lid zobrazoval pomoci soch a obrazů. Ty jsou statické. Náš Bůh je ale neustále v pohybu, neustále v akci, neustále v práci. Nečeká, až k němu dojdeme, pohybuje se směrem k nám. Bůh je dynamický a pohybuje se vstříc těm, kteří se pohybují k němu.