Štědrost je silně křesťanskou hodnotou. To neznamená, že nekřesťané nejsou štědří, to vůbec ne. Mnoho z nich jsou velmi štědří. Naše štědrost má ale někdy své praktické limity. Většina lidí je štědrá nárazově nebo ve vnitřním kruhu. Křesťanství přineslo jednu důležitou inovaci, kterou se naučilo od svých starších židovských přátel: pravidelnou altruistickou štědrost. Taková štědrost první církve vždy otevírala dveře a otevírá je i dnes. Slovy historika Rodneyho Starka: “Skutečně revoluční princip byl ten, že křesťanská láska a charita musí být nabízena za hranice své rodiny, a dokonce i za hranice víry, všem v potřebě.” Kombinace štědrosti, radikální sexuální etiky, zázračných odpovědí na modlitby, odvahy při pronásledování a upřímné lásky v komunitě, dělaly z křesťanství neodolatelnou záležitost, kterou chtěli lidé prozkoumat a kopírovat.