Všichni chceme vypadat dobře, přesto bojujeme s nejistotou, jak na ostatní působíme. Jaký máme mít vztah ke svému tělu? Křesťanská víra přišla na svět v době dvou krajních postojů ohledně těla: jeho odmítání jako něčeho nečistého nebo jeho zbožšťování a idealizování. Dnes to není jiné. Na jedné straně vidíme ty, kteří svá těla zanedbávají, považují všechno za tělesné a špatné. Na straně druhé vidíme ty, pro něž je tělo ve středu jejich identity, ať už ve formě neustálého zkrášlování, honbou za požitky, nebo excesivního cvičení a třeba diet. Toto téma se nás týká. Už jen proto, že Ježíš přišel na zem v těle, v těle sloužil učedníkům, zemřel v těle, a byl také tělesně vzkříšený z mrtvých. Ježíš se za člověka pouze nevydával, on se jim skutečně stal. K lidství tělo patří. Na rozdíl od gnosticismu považujeme tělo za dobré a krásné, a nepotřebujeme z něj osvobodit. Na rozdíl od hédonismu považujeme tělo za součást naší bytosti, ovšem ne za jeho střed.