Co tento svět opravdu potřebuje
9. Svět potřebuje více zdrženlivosti
Lukáš Targosz
Podle slovníku je zdrženlivost dobrovolné nebo vynucené omezení či úplné vyvarování se určitých činností, látek nebo požitků, především těch, které mohou vést k závislosti nebo morálnímu či zdravotnímu poškození. Je to situace, kdy vím, že něco chci, protože mi to dělá dobře, ale rozhodnu se to omezit. Problémem je, že mít poznání, co je dobré a špatné nestačí. Bylo by fajn, kdybychom se rozhodovali jen podle toho, co je dobré, užitečné a zdravé – ve skutečnosti jsou naše touhy a chutě mnohem silnějším pudem. Možná proto apoštol Petr zdůrazňuje, že k poznání je potřeba přidat zdrženlivost, protože je lékem na nebezpečí arogance vědění, a ke zdrženlivosti pro změnu musíme přidat vytrvalost, která je potřeba kvůli vyčerpání ze zdrženlivosti.
8. Svět potřebuje více mírnosti
Matúš Kušnír
Mírnost neznamená uťáplost, mírnost znamená být si vědom své síly, přesto záměrně jednat jemně a vlídně. Mírnost a vlídnost Kristova je měřítkem, podle kterého mají jednat všichni, kdo jsou součástí komunity víry.
7. Svět potřebuje více věrnosti
Dita Targoszová
Ovoce Ducha je jako sad, kde ovoce dozraje a pukne ve správný čas. Krásně je to vidět u věrnosti, což je schopnost přilnout k někomu nebo něčemu, a dozrát. Jenže, žijeme ve světě, kde je až příliš snadné nechat se vychýlit, a stát se tak ne-věrným. Zůstat věrným znamená z velké části rozpoznat síly a živly, které nás mají tendenci vychýlit z pevného středu.
6. Svět potřebuje přemáhající dobro
Lukáš Targosz
Možná jste si všimli, že Bůh Kainovi řekl, že má možnost nebo schopnost ovládat zlo, které po něm dychtí. Má nad ním panovat. Kain nebyl ztracený člověk. V jeho srdci se dobro a zlo perou. Kdyby četl Alexandra Solženicyna, věděl by, že hranice, která odděluje dobro a zlo, prochází srdcem každého člověka. Zlo není mimo naši kontrolu. Příběh o Ábelově vraždě ilustruje moc zla, která nabývá na síle, když je necháme běžet na volnoběh. Jako auto řítící se z kopce na volnoběh nabírá rychlost bez omezení, tak také zlo tam, kde jsme se vzdali kontroly, napáchá nedozírné následky. Zlo plodí ještě větší zlo, a to plodí strach z ještě většího zla. Zlo ale není jedinou alternativou. Naštěstí. Možná proto apoštol Pavel povzbuzuje křesťany, aby se zaměřili na to, co je dobré ve své mysli, a následně ve svých skutcích. Povzbuzje je, aby měli odpor ke zlu, a tíhnuli k dobru. Je to naše volba. Odbrzděné auto našeho života inklinuje ke zlu, které, podobně jako u Kaina, čeká dychtivě v naších dveřích. Naším myšlením na dobré věci, přemítáním o dobru, a konáním skutků dobra vytváříme jinou kulturu – jsou to tyto malé kousky dobra poskládané dohromady, které mění svět.
5. Svět potřebuje více laskavosti
Jana Ćmielová
Ovoce není výsledkem snahy, ale spojení. Nemůžeme ho vyrobit, v důsledku napojení na kmen však roste a zraje. Laskavost není jen přesládlá vlastnost. Neznamená ani to, že je někdo milý nebo vlídný. Není to způsob mluvení, ale jednání. Laskavost znamená, že někomu půjčím svou sílu, namísto připomínání jeho slabosti. Je to reakce lásky na slabost. Na dvou příkladech si ukážeme, jak na něčí slabost reagoval Ježíš. Jeho laskavost je radikální a proměňuje životy.
4. Svět potřebuje více trpělivosti
Jana Ćmielová
Když v nitru člověka roste trpělivost jako ovoce Ducha, dokáže oddalovat hněv a zároveň vlastně tak trochu trpí. Učí se nedávat průchod svým emocím hned. Učí se být pohotový k slyšení, ale pomalý k mluvení, pomalý k hněvu. Na příkladu Mojžíše se můžeme učit, co znamená mít trpělivost ve vztazích s druhými lidmi a vidět, že dobrým řešením, je chodit se svou frustrací za Bohem. Nejen, že Bůh Mojžíšovi pomáhal řešit konkrétní situace, ale také si ho oblíbil.
3. Svět potřebuje více pokoje
Michal Apetauer
Náš svět potřebuje pokoj. Jenomže naše snaha o pokoj je odsouzena k nezdaru právě proto, že všichni máme svou verzi, ke které se snažíme ostatní pozvat. Nedokážeme ovšem najít průsečík pokoje. Navíc máme osobní stínovou verzi pokoje. Mít svoji verzi pokoje a Boží pokoj nejde zároveň. Pokud chceme zažívat Boží pokoj, musíme odložit naši snahu si všechno vyřešit po svém. Naše snaha o kontrolu nás nakonec dovede ke světu, který po pokoji touží, ale nedokáže jej najít.
2. Svět potřebuje více radosti
Dita Targoszová
Radost je jako sklenice zavařeniny. Dnes žijeme ve společnosti, která přepisuje jeden zážitek druhým. Duch svatý nás ale učí naše setkání s Bohem, naše zkušenosti, naše radosti a vyhrané bitvy ukládat, ne přepisovat. Můžeme je pak otevřít doslova jako zavařeninu. I v našem duchovním životě můžeme jíst plody léta v období životního období zimy, jak poznamenal prorok Jeremiáš: “Sklízejte víno, letní ovoce a olej a ukládejte si to do nádob.” Naše minulé zkušenosti s Boží věrností v nás zůstávají, mají sílu rezonovat v neradostné přítomnosti. Zakonzervováním svých radostných vzpomínek si vytváříme rezervoár ovoce pro období, kdy se ovoci nedaří. Radostné milníky nám pomohou přemostit těžší současnost a dát nám naději pro budoucí radostná očekávání.
1. Svět potřebuje více lásky
Lukáš Targosz
Je překvapující, že apoštol Pavel mezi ctnosti ovoce Ducha nezahrnul svobodu, zvlášť když v jiném dopise píše, že kde je Pánův Duch, tam je svoboda. Průvodním jevem přítomnosti Ducha je svoboda, ale přesto svoboda není ovocem Ducha. Proč? Je to proto, že prvním a nejdůležitějším ovocem je láska. Láska je důležitější než svoboda. Láska obsahuje svobodu, ale svoboda nutně neobsahuje lásku. Když jsme plni lásky, dáváme svobodu nejen sobě, ale i svému okolí. Když prosazujeme svobodu, můžeme to dělat na úkor jejich svobody, můžeme to dělat dost nemilujícím způsobem. Svoboda může být velmi sobecká, láska ne. Pavel na svobodu přitom nezapomněl, vždyť ve stejném dopise napsal: “Byli jste povoláni ke svobodě. Tu svobodu ovšem nemějte za záminku pro svou tělesnost, ale raději si navzájem v lásce pomáhejte.” V dopise, kde popisuje svobodu jako průvodní jev přítomnosti Ducha, zároveň píše: “Kristova láska nás zavazuje.” Pravá svoboda je vždy pokřtěna Kristovou láskou, která nás zavazuje. Svoboda není a nemůže být bezbřehá.