Lepší pochyby
3. Začínat s myšlenkou na konec
Lukáš Targosz
Komunita víry bude ve svém středu mít lidi ve všech čtyřech fázích víry: v jednoduchosti, komplexitě, zamotanosti, i v harmonii. Naším úkolem je vytvořit prostředí, kde lidé mohou svou víru žít v souladu s fází, kde se nacházejí. Abychom toho mohli docílit, potřebujeme mít nějaký sjednocující cíl pro všechny fáze. Pomůže nám začít s koncem v mysli. Začínat s myšlenou na konec znamená mít jasnou představu cíle. Znamená to vědět, kam směřujeme. To nám umožní lépe pochopit, kde se v současnosti nacházíme, a nasměrovat své kroky správným směrem. Co by mohl být tedy pro nás ten konec, který bychom měli mít na mysli? “V Kristu Ježíši přece záleží na víře, která se projevuje láskou.” To je cíl víry. Platí pro všechny fáze. Komunita, která prosazuje víru projevující se láskou, ve svém středu vítá lidi na jakémkoliv bodě své cesty. Pochybnosti jsou důležité, dekonstrukce je nutná, rekonstrukce je naplňující. Na druhé straně zkušenosti, v druhé naivitě, začínáme znovu mít jistotu, už ale bez potřeby vnímat nesouhlas jako válku. Když se nakonec postavíme před Boha, otázka nebude znít: Pochyboval jsi? Bude znít: Miloval jsi? Víra není absence pochyb. Víra je přítomnost lásky.
2. Něco musí být zničeno
Lukáš Targosz
Teologie je naše snaha pochopit a popsat svou zkušenost. Není ovšem jádrem a centrem víry. Ta nestojí na racionálním argumentu, byť zodpovězení různých racionálních otázek vyžaduje smysluplné odpovědi. Chci tím říct, že má víra dává smysl, a na mnoho otázek mám smysluplné odpovědi, ale zároveň nestojí na mezerách, které nedokážu zodpovědět. Stojí na zjevení, kým Ježíš je. A kým je pro mě. Je to otázka srdce. Apoštol Pavel napsal: “Kéž Kristus přebývá skrze víru ve vašich srdcích!” Víra je jednání založené na tom, co je zjeveno srdci. Centrem víry je Kristus, ale to nesnižuje potřebu mít vybudovaný myšlenkový proces, jak myslím a jak mluvím o Bohu. Je to jakýsi teologický dům, který si stavíme z různých zdrojů, knih, církví, kázání. Možná ale postupně zjistíme, že tento teologický dům chátrá, začínáme se za něho stydět, nezveme do něj už návštěvy. Potřebujeme rekonstrukci. Některé pokoje jsou v pořádku, jiné potřebují refresh – vymalovat a nový nábytek, další se ale musí zbourat na dřeň a znovu postavit. Některé věci totiž opravdu musí být zničeny. Některé části naší teologie potřebují důkladnou dekonstrukci.
1. Pomoc, ztrácím svou víru
Lukáš Targosz
Pochybování je prvním krokem k naší dekonstrukci, a ve světě náboženství má poměrně špatnou pověst. Přitom dost zbytečně, Bible je totiž plná příběhů lidí s pochybnostmi. Platí totiž, že každý pochybuje. Bez ohledu na svou víru nebo její nedostatek, je téměř nemožné dosáhnout jistoty. V životě existuje jen velmi málo opravdových jistot. Někteří se pochybovat bojí. Pochyby jsou ovšem nejen přirozené, jsou dokonce zdravé, pokud nás vedou k reflexi a hledání pravdy. Některé konstrukce totiž musejí být opravdu dekonstruovány, a jiné oblasti našeho života musí být rekonstruovány. Slovy teologa Petea Ennse: Pochyby nejsou nepřítelem víry; destruktivní silou, která nás od Boha odtrhne; temným mrakem zastiňující jasné teplé slunce víry. Pochybnosti jsou nepřítelem víry jen tehdy, když ztotožníme víru s jistotou a černobílým viděním.