Radikální jaro na obzoru
3. Padat jako blesk
Lukáš Targosz
Ježíš posílá skupinu sedmdesáti dvou učedníků, aby šli po celém Izraeli do různých měst, oznamovali příchod Božího království a uzdravovali nemocné. Posílá je, aby napodobovali jeho vlastní službu. Všichni jsou nadšeni. Nejen z toho, že je Ježíš poslal, ale z míry autority nad temnotou, kterou zažili. Říkali: “Ježíši, podívej, když jsme řekli, že se modlíme ve tvém jménu, démoni museli taky utéct.” Ježíš jim odpovídá: “To je skvělé, že se vám démoni poddávají, je to doslova satanův pád, ale nemějte radost z této autority, radujte se z nové reality – vaše jména jsou v mém seznamu.” Vrací je na začátek, kdy je vysílal s poselstvím. Příchod Božího království totiž znamená poražení satanových lží o Bohu. Až příliš často je základní představou Boha někdo, z koho jde strach. Možná proto je souboj s tím, co ďábel zasévá tím hlavním, co Ježíšovo působení charakterizuje. Ježíš toho dne, kdy se učedníci vrátili s nadšením, viděl pád jedné velké lži o Bohu – že se ho musíme bát, že používá nemoci a útlak ke svým záměrům.
2. Celistvost života
Lukáš Targosz
Ježíšova služba vysvobozování od démonů je prvním signálem, že jaro je skutečně na obzoru. Ovšem zde nekončí. Velmi často je vysvobozování kombinováno se službou uzdravení. Někdy uzdravuje, a objeví se tam člověk posedlý démony, jindy naopak vyžene nějakého démona, a lidé k němu přinesou své nemocné, kteří zažijí uzdravení. Znamená to, že každá nemoc je způsobena temnými silami? Určitě ne. Ale některé ano. Některé nemoci jsou přímým důsledkem života na světě, kde pořád ještě vládne smrt. Jiné jsou přímým útlakem temnoty na naše životy. V obou případech Ježíš vyhlašuje nemocem válku. V evangeliích ho vidíme plného soucitu nad utrpením, rozhorleného nad zlem, vidím tam jeho slzy, když se potkává s utrápenými lidmi. Ježíš uzdravoval proto, aby mu lidé uvěřili, že jej poslal Bůh Otec, že on je jeho Synem. Zároveň ale tyto zázraky byly skoro vždy situační, měly za cíl pomoci konkrétnímu člověku nebo lidem v nouzi. Znovu a znovu přemáhal soucit a lidem pomáhal v jejich nouzi, a tím znovu dokazoval, že mu na nich záleží.
1. Souboj s temnotou
Lukáš Targosz
Ježíš dává najevo, že služba vysvobozování od démonů je prvním signálem, že jaro uprostřed kruté zimy je již na obzoru. Co to znamená dnes pro nás? Máme i my dnes věřit v démony? Na ďábla? To patří spíše do pohádek, ne? Tuto námitku v naší kultuře chápu. Existence záporáků v každém opravdovém příběhu nás ovšem nepřekvapí. Je to právě tenze mezi dobrem a zlem, mezi dobrými a zlými, mezi hrdiny a záporáky, co dodává příběhu smysl. Každý dobrý příběh obsahuje příběh konfliktu. Temnotu můžeme vidět velmi aktivní i dnes. Často ji vidíme při používání lží. Očerňování vždy patřilo mezi největší ďáblovy zbraně. Místo omluvy – zaútoč na protivníky. Místo přiznání chyby – pokračuj v šíření falešného narativu. Ďábel je otec lži, říká Ježíš. Byl takový od počátku. Ďábel obviňuje, sráží, ničí tvou identitu, odděluje, rozděluje, ničí, zabíjí, krade. Možná proto apoštol Pavel píše: “Nedávejte místo ďáblu.” To není varování jen před okultismem nebo magii – to je varování před vším, co ďábel prosazuje. Pavel tato slova napsal v kontextu hněvu na druhé, lenosti a špatných řečí.