Na trnité cestě z egyptského otroctví do zaslíbené země vede Mojžíš s Bohem velice zajímavý a otevřený rozhovor, ve kterém zazní překvapivá slova ukazující na to, že Bůh píše knihu. Píše ji průběžně právě teď. Přidává do své knihy jména, ale také může mazat ty, kteří se rozhodli odejít od něj. Je spisovatelem, kronikářem, zapisuje náš život, protože na něm záleží víc, než si myslíme my sami. Vidíme život jen v perspektivě svých vlastních prožitých let. Bůh ale vidí víc. Vidí náš život protkaný do pavučiny historie a vztahů světa. Každá věc, kterou jsme pro někoho udělali, se nám zdá jako malá nebo obyčejná. Něco, co nestojí za řeč. Ne ovšem z Božího pohledu. My vnímáme svůj život jako pomíjivý, ale Bůh ho vnímá jako semeno, které zasazené do půdy světa a dějin přinese mnohonásobný užitek. Z našeho života může vyrůst strom, který dává stín a přístřeší mnoha dalším.